Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 18.03.2011 18:58:39 

Artuš King z Chlumeckého zátiší

povídání

1. -3. června 2007

Tenhle víkend jsme zase byli cvičit s Mirkem Horáčkem a Horys-lovem - a zas jsme se vrátili úplně nadšení!!!Tentokrát jsme jeli dál, až na Moravu, do Brodu nad Dyjí na břehu Novomlýnských nádrží. Role řidičky se ujala kamarádka Marcela a vzala sebou i své dva špringříky, Péťu a Robina, takže tentokrát byla slídičská sekce početněji zastoupena.

Když jsme dojížděli, skupinka už vyrážela cvičit, takže jsme se hned připojily a vyrazily na pole za ubytovnou. K mé velké radosti (žádné osiny,tj žádná veterina) bylo z části kukuřičné a z části slunečnicové. Art krásně slídil (a o to víc mě mrzí dvojka ze zkoušek, ale holt bylo moc vedro), do stran a dost daleko, samozřejmě že nehlásil, i když bylo co, odešel moc hezky stopu a očuchal si mrtvé lišče, ale evidentně se mu vůbec nelíbilo. Ještě že ho coby slídič nemusí nosit.Mrtvý bažant taky nic moc,ale v trávě ho našel, že ho nevzal do huby, na to už jsem zvyklá.

Večer jsme se ubytovali, ujasnili si, že Art musí žrát zavřený sám v pokoji, protože jinak nemá v Robčově konkurenci šanci, pojedli guláš a boršč, zkoukli dvd o italských spinonech (paráda), lehce (jak kdo) popili...a šli spát. V noci spali psi všelijak, ráno projevili před sedmou velkou radost, že jsme vzůru, zvalchovali nás a my ještě před snídaní vyrazili na pole si zaslídit. Kluci zcela potichu prohnali pár zajíců a srnek a urvaní a strašně špinaví se vrátili na snídani.

Pak už jsme vyráželi na vzdálenou louku, kde se vystavovalo (ne my, samo), chodila barva (Art znova moc pěkně), nacvičoval aport (lepšíme se, Art už nemá hysterické záchvaty), Mirek nám našel i zajíce, ale Art jaksi nenašel stopu...no nic. Pak jsme vyrazili k vodě, cestou si to Art střihnul přes bahnisko, takže chvilku byl černozelený a smradlavý. Pak už se ale všichni pesani vrhli do vody, nosili aportky jedna radost (i Art), vyzkoušeli jsme si is lídění v rákosí, i když Artík spíš běhal za ostatními opsy a divil se, co tam mají. A ztracenou stejně nenašli psi, ale pán od malé MOK...

                                                                       ...já už do tý vody nepudu a nosit nic taky nebudu!!!

Pak jsme se znavení vedrem doplácali na ubytovnu, já s holkama od gordonek dojela boršč a šla si lehnout. Spalo se krásně. Po o jsme vyrazili na vodu, Artovi se ale nechtělo nosit z vody, byl protivnej - ale nejen on. Špringři se postarali o teplou - z pole přinesli krásnýho zajocha.

No a pak se grilovalo prase, spinoní štěňata měnili majitele, gratulovalo se Mirkovi, Horysu, holkám, co taky měly narozeniny, pilo a pilo a jedlo dort a okurky a zelný salát a pod nohama se nám motali psi a loudili...no paráda. A pořád se mluvilo o psech. Takovíhle lidé jsou vážně moje krevní skupina. Spát se šlo pozdě. Hodně pozdě.

Druhý den ráno jsme s Artem jen obešli pole, pak začlo pršet až lít - a protože Marcela stejně potřebovala jet do Prahy, vynechali jsme dopolední výcvik a ujížděli směrem k Praze. Cestou jsme usnuli všichni - tři psi i já, jen chudák Marcela musela řídit...

Prostě  - bylo to fajn, zas jsme se něco přiučili a určitě se za Mirkem zas někdy podíváme...


26. května 2007

Konečně jsme se odhodlali a přihlásili se ke zkouškám vloh, pro jistotu ne na klubové, aby ostuda kdyžtak nebyla tak veliká, ale na OMSkové, od OMS Beroun, v MS Praskolesy.

Už několik dní panuje tropické vedro a ani tahle sobota nebyla výjimkou. Už do rána (nástup byl v 8:30, na pole jsme vyjeli v 9:00) byl pěknej pařák - a co teprv později. Pejsků bylo celkem 15, krom Arta jediný zástupce slídičů, křepelák, jinak spousta jezevčíků, jeden jezevčíkovitý honič, jeden hladkosrtsý foxteriér, jeden ridgback a dva jagdteriéři. Po slavnostním nástupu s trubačem a fanfárou nám, teda psům, zkontrolovali tetovací čísla, Artovi teda jen začátek, zbytek má pěkně zarostlej, vytáhli jsme si čísla - my šťatsnou 13ku a šlo se na to.

V naší skupince bylo pejsků sedm - my, dva jagouši, fox a jezevčíci. Na pole jsme vyrazili auty o kus dál, do Horoměřic - a prý bylo dobře zazvěřené...No, to asi bylo, ale taky pěkně rozpálené, nebylo se kam schovat, jak jsme tak s číslem 13 hodinku čekali, tak toho měl Art dost, ještě než šel na řadu. A bohužel to bylo znát - slídění opravdu nebylo takové, jako při nácviku. Art se mi motal pod nohama, neběžel dál než 5 metrů, jednu chvíli se naopak vzdálil ke koroně, kde objevil páníčka a hodlal setrvat...no prostě legrace...Pak jsem naštěstí zahlídla zajíce, nasadila Arta na stopu a ten po ní spolehlivě vyrazil - ovšem potichu. No bezva. Pak už nám jen za zády vystřelili, což s Artem nijak nepohlo a šlo se na chvilku do stínu. Pak už jsme vyzkoušeli jen chůzi na vodítku, což nám ¨jde, páni od jezevců a teriérů se ještě ěli schovat, což my nemusíme, a pak už se jelo zpátky do praskoleské hájenky.

Tam to chvilku vypadalo bídně, ale pak jsme si s pány rozhodčími vysvětlili, že změny ve zkušebním řádu, umožňující projít na III. cenu i s nulovou hlasitostí, opravdu platí, jen jim o nich nikdo z ČMMJ neřekl - a šli jsme na vodu. Art krásně plaval za klackem, ten dokonce i přinesl, takže jsme to měli za sebou. Dali jsme si gulášek, flákli se do stínu a čekali na vyhlášení.

Pak jsme dostali diplom, III.cenu kvůli hlasitosti a nadšeni novou zkušeností vyrazili domů.

A jakže jsme tedy dopadli?

Nos za 4

Hlasitost za 0

Poslušnost a ovladatelnost za 3

Chování po výstřelu za 4

Slídění za 2

Stopa živé zvěře za 4

Ochota jít do vody za 4

Celkem máme 139 bodů a III. cenu, příště to určitě bude lepší.


25. března 2007

Tenhle víkend jsme strávili na loveckém výcviku s Horys-lovem ve Veltrusech u Prahy. A musím říct, že tak náročný program už jsme dlouho nezažili - kam se hrabou naše výlety! Jsem urvaná, jak kdybych skládala metrák uhlí, Art spí a spí, ani nechtěl žrát, jak je unavenej...

Přijeli jsme v pátek odpoledne, strašně lilo a kemp na břehu Vltavy vypadal vyloženě nevlídně. A navíc jsme zjistili, že chatičku sdílíme se třemi dalšími pejsky - špringří holčičkou Maryškou, vižlákem Rudou a parsonem Foxem. Naše čtyřka spolu přes občasné Foxovo brblání (" co mi maj ty psi co lítat přes postel? " to je MOJE chatka, MŮJ kemp!" )vycházela skvěle, během večerního výcviku skoro potmě jsme sice strašně zmokli, ale bylo to zajímavé. Zajímavá byla i noc, kdy jsme se snažily udržet psi na těch správných postelích a v klidu. Takže Foxova panička na svém psu v podstatě celou noc ležela...

V sobotu už nepršelo, ale šlo do tuhého. Po snídani (zrzoun Nik mi rychlostí blesku sežral rohlík) se šlo na buzerplac cvičit. A já začla pomalu chápat, že budu muset od základů změnit své chování k Artovi, že se chlapec bude muset smířit s faktem, že vůdce jsem já...Poprvé v životě ode mě dostal proutkem - a hodně se divil, stejně jako když jsme mu do tlamy rvali klacky a nutili je držet. A když to předváděl Mirek Horáček, tak už se Art opravdu DIVIL. Kokr, kterému se něco nechce, se dovede dobře bránit.Pohled na zmítajícího se psa, který řve, jak když ho na nože berou, asi v životě nezapomenu. A to se po něm chtělo jen to, aby v držce podržel klacek:-).  Ale pobarvená stopa nám šla,stejně jako hledání bílého králíčka - až na to, že Art nehlásil, asi že flegmouš králík neutíkal (stejně mu ta pasivní rezistence nebyla nic platná.). Po obědě jsme si šli lehnout asi všichni. Meztím přijel Karel Zelníček, co jsem mu psala všechny ty otravné maily a pomohl mi s nácvikem aportu, půjčil nám krásnou srnčí nožičku a naučil mě, jak ji narvat psovi do držky. Uf. To byl den. Tuhle noc byl absolutní klid, všichni spali jak zabití.

V neděli bylo samozřejmě naprosto krásně...Opakovali a upevňovali jsme si vše, co jsme se naučili, Art krom klacku a nožičky držel (krásně) i bažantí křídlo, bravurně šel barvu a našel králíka č. 2 (ten přežil, pro tentokrát). A pak jsme si, aby byla ještě větší sranda, uspořádali malou psí výstavu. Art suverénně vyhrál skupinu (složenou z Arta a Maryšky), dostal CAC a BOB a vůbec všechno, Mirek prohlásil, že TAKHLE má kokr vypadat (měl by si udělat papíry na posuzování VIII. skupiny), čímž mi zvedl náladu. a pak zas aporty a králíci(toho přeživšího se můj hrdina kapku bál, protože ošklivě vřískal a smrděl a vůbec, co kdybych ho vyměnila za takovou nějakou červenookou zrůdičku..)  a hopsání za Glumem a vyžírání Rudovy  misky...až mi bylo líto, že jedem dom.

Rozhodně si to někdy zopakujem a předvedem Mirkovi naše pokroky.Howgh. Teda - APORT! DRŽ...DRRRRŽ!

                                           

 

                                                                                              Já nechci pryč! Já chci Rudovy granule!!!


TOPlist